Současná úprava ustanovení § 70 odst., 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) vylučovala možnost enviromentálních spolků účastnit se řízení dle stavebního zákona. První změnu přinesl rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 4 As 33/2023-26 ze dne 23.6.2023 a rozsudek Nejvyššího správního soudu, č.j. 7 As 45/2023-28, ze dne 4.5.2023, které jsme blíže řešili v předchozích aktualitách.

Z výše uvedených rozsudků vyplynulo, že v případě, že se v předmětném řízení dle stavebního zákona řeší výjimka ze zákazu u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů či povolení kácení dřevin, pak mají ekologické spolky právo se řízení účastnit jako účastníci řízení a využívat všech práv, které tento status přináší.

 V září roku 2023 byl vydán další rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 As 225/2022 – 36 ze dne 23.6.2023. V tomto rozsudku NSS uvedl, cit: „Je-li, respektive má-li být součástí územního rozhodnutí povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů podle § 56 odst. 6 zákona o ochraně přírody a krajiny, stavební úřad autoritativně rozhoduje i ve věci ochrany přírody, a tedy vede (také) řízení podle zákona o ochraně přírody a krajiny.“

Dále též uvedl: „Oproti tomu povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů a případné stanovení podmínek není jen obsahově závazné pro výrokovou část rozhodnutí o umístění stavby. Územní rozhodnutí v takovém případě obsahuje i rozhodnutí o výjimce ze zákazu (a případně stanoví další podmínky). Stavební úřad tedy vykonává svou pravomoc a působnost i podle zákona o ochraně přírody a krajiny, neboť autoritativně rozhoduje o povolení výjimky. Jeho rozhodnutí pak má přinejmenším dva výroky – o umístění stavby podle § 92 odst. 1 stavebního zákona a o výjimce ze zákazu u zvláště chráněných druhů podle § 56 odst. 1 a 3 zákona o ochraně přírody a krajiny.

I z toho vyplývá, že při aplikaci § 56 odst. 6 zákona o ochraně přírody a krajiny vede stavební úřad (přinejmenším fakticky) společné řízení, jednak o umístění stavby podle stavebního zákona, jednak o výjimce ze zákazů u zvláště chráněných druhů podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Částečně tedy skutečně vede řízení podle tohoto zákona ve smyslu § 70 odst. 3 zákona o ochrany přírody, jehož se mohou environmentální spolky účastnit.

Nejvyšší správní soud připouští, že tento závěr jde poněkud proti záměru, který zákonodárce podle všeho sledoval přijetím zákona č. 225/2017 Sb. Novela, kterou zákonodárce spolky vyloučil z územních a stavebních řízení, avšak do některých je zároveň (v určitém rozsahu – viz dále) znovu vpustil jinou cestou, nepůsobí příliš racionálně. Tato okolnost však nemůže vést k tomu, že by se měl zákon vykládat v neprospěch jednotlivce (v tomto případě stěžovatele) – naopak, ne zcela promyšlená zákonná úprava musí jít k tíži státu (obdobně Nejvyšší správní soud přistoupil například k novelizaci procesních ustanovení zákona o pobytu cizinců v rozsudku ze dne 20. srpna 2020 č. j. 6 Azs 192/2020-21, č. 4078/2020 Sb. NSS).“

Uvedený závěr tak znovu podporuje názor, že za určitých podmínek vede i stavební úřad v rámci řízení podle stavebního zákona řízení podle § 70 odst. 3 zákona o ochrany přírody, jehož se mohou environmentální spolky účastnit.

Potvrzení účasti spolků pak NSS jasně konstatoval v závěru svého rozsudku, kdy uvedl, že „řízením podle tohoto zákona“ ve smyslu § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny je též řízení o umístění stavby vedené stavebním úřadem, v němž se má rozhodovat o výjimce ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny.  Environmentální spolky tak májí právo účastnit se takového řízení za podmínek § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny i po nabytí účinnosti zákona č. 225/2017 Sb.

Širší možnost účasti enviromentálních spolků by se částečně do zákona o ochraně přírody a krajiny měla vrátit i přijetím zákona č. 148/2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku (dále jen „zákon o JES“). Tento zákon nabude účinnosti od 1.1.2024 a mění znění ustanovení § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody krajiny, kdy nově toto ustanovení uvádí, že občanské sdružení je oprávněno za podmínek a v případech podle odstavce § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny účastnit se řízení nejen podle zákona o ochraně přírody a krajiny, ale též řízení podle jiného právního předpisu, pokud se v něm rozhoduje na základě jednotného environmetálního stanoviska vydávaného namísto povolení kácení dřevin podle § 8 odst. 1 nebo výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 56 odst. 1 tohoto zákona.

V určitých řízeních vedených dle stavebního zákona by tak mělo být možné účast spolků od roku 2024 zajistit právě přímo dle zákona o ochraně přírody a krajiny, pokud v rámci řízení bude vydáváno jednotné enviromentální stanovisko nahrazující povolení kácení dřevin či povolení výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.

V ostatních případech však jediným nástrojem pro zajištění práva na příznivé životní prostředí prostřednictvím enviromentálních spolku zůstávají přímé žaloby proti povolení stavebního zákona dle nového stavebního zákona. Tato možnost byla poprvé stanovena nálezem Ústavního soudu ze dne 26.1.2021, spis. zn. Pl. ÚS 22/17, ve kterém Ústavní soud konstatoval možnost spolku či dalších osob, kterým právní úprava nepřiznává účastenství v některých správních řízeních, podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního.

Základem pro možnost podat takovou to žalobu je prokázání dotčení práv spolku na právech a právem chráněných zájmech v souvislosti s ochranou přírody a krajiny. S ohledem na skutečnost, že spolky nejsou účastníky předmětných řízeních tak zůstává nevyřešenou otázkou v jaké lhůtě mohou tyto žaloby podávat. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě, že žalobu podává osoba, která nebyla podle zákona účastníkem správního řízení, může být žalobce dotčen pouze prvostupňovým rozhodnutím, nikoliv rozhodnutím o odvolání jiné osoby a žalobu musí podat proti prvostupňovému rozhodnutí, přičemž lhůta pro podání žaloby počíná plynout seznámením se s prvostupňovým rozhodnutím, k čemuž může dojít i prostřednictvím seznámení se s rozhodnutím o odvolání.

Zároveň též označil situaci, kdy žalobu proti rozhodnutí podává osoba, kterou zákon z účastenství v řízení z tohoto důvodu vylučuje za „krajně nežádoucí“, neboť takový model může přispívat k právní jistotě adresátů takovou žalobou napadeného rozhodnutí, především stavebníků, jedná-li se rozhodnutí podle stavebního zákona, neboť to, zda a kdy se takový žalobce s daným rozhodnutím skutečně seznámí a kdy mu tak začne běžet žalobní lhůta podle § 72 odst. 1 soudního řádu správního, může být nejisté a může se tak s výrazným časovým odstup od doby, kdy se takové rozhodnutí doručovalo účastníkům řízení.

V tuto chvíli navíc není zcela jisté, zda skutečně nový stavební zákona, popř. i např. zákon o JES, skutečně vejdou účinnost v nyní proklamovaných termínech. Situace s účastenstvím spolků se tak neustále mění a vyvíjí, přičemž my ji neustále sledujeme.

V případě, že byste chtěli pomoci s účastenstvím Vašeho spolku v řízeních dle zákona o ochraně přírody a krajiny či stavebního zákona, neváhejte se na nás obrátit, rádi Vám poradíme a pomůžeme.

Mgr. Jan Trachta