Právní základ pro získání náhrady obsahuje občanský zákoník, konkrétně jeho § 2959, podle kterého:

„Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“

Toto obecné ustanovení již poměrně podrobně vyložila rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, který stanovil kritéria, na základě kterých se v konkrétním případě rozhoduje o výši náhrady. Odkázat lze zejména na rozsudek NS ze dne 19.9.2018, č.j. 25 Cdo 894/2018-239. Náhrada se má odvíjet od tzv. základní částky, kterou NS stanovil pro nejbližší pozůstalé (manžel, rodiče, děti) na dvacetinásobek „průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného“. Jen pro představu, pokud byla např. vražda spáchána roku 2019, použije se pro výpočet výše náhrady dvacetinásobek průměrné mzdy za rok 2018. Ta činila 31.885 Kč a u každého z pozůstalých by se potom jednalo o částku 637 700 Kč.

Tato základní částka pak může být modifikována na základě konkrétních okolností případu. Nejvyšší soud uvádí jako typické okolnosti na straně poškozených např. zvlášť intenzivní vztah s obětí, následky psychického utrpení, věk usmrceného, motiv usmrcení, závislost pozůstalých na výživě od oběti či přítomnost pozůstalých při tragické události.  Okolnostmi, které je potřeba vzít do úvahy na straně pachatele, pak patří zejména jeho postoj k  vlastnímu činu a vůči pozůstalým a snaha aktivně zmírnit dopady svého činu (dobrovolná morální či finanční satisfakce).

Pokud jde o mechanismu získání náhrady, závisí zejména na tom, zda k usmrcení došlo v důsledku spáchání trestného činu. Jestliže ano, mají pozůstalí možnost přihlásit se se svým nárokem v probíhajícím trestním řízení. Mohou tak učinit hned při první výpovědi na policii, nejpozději ovšem  před soudem na počátku prvního hlavního líčení. O tomto právu by je měly všechny orgány činné v trestím řízení aktivně informovat. Z pohledu pozůstalých je důležité vylíčit všechny konkrétní informace vztahující se k okolnostem, od kterých se odvíjí výše náhrady. A navrhnout k nim patřičné důkazy. Typicky jde např. o svědecké výpovědi, z nichž vyplyne intenzita vztahu mezi pozůstalými a obětí, lékařské zprávy apod.  Veškeré procesní úkony pak už provádí policie, státní zástupci a soud.

Jestliže trestní stíhání neprobíhá (protože se nejednalo o trestný čin) nebo pokud pachatel není souzen a odsouzen nebo pokud trestní soud přizná odškodné ve výši, kterou pozůstalí nepovažují za adekvátní, mohou se pozůstalí obrátit žalobou na civilní soud. Výslovně je potřeba zdůraznit, že to, že trestní soud přiznal nízké odškodné neznamená, že by nebylo možné získat další odškodnění u soudu civilního.

V takovém případě jde ovšem už o náročnější postup. Soud sice i v tomto případě poučuje účastníky řízení o jejich procesních právech a povinnostech, nemůže jim ale radit, jak žalobu formulovat, jaké důkazy konkrétně navrhnout, jaké všechny nároky lze uplatnit apod. V řízení musí být nejprve prokázáno, že za usmrcení odpovídá konkrétní osoba (žalovaný). Pokud probíhalo trestní řízení a došlo k odsouzení pachatele, postačí předložit pravomocný rozsudek soudu. Dále pak je potřeba soudu vysvětlit všechny okolnosti, z nichž vyplývá právo na vyšší náhradu a navrhnout k nim provedení jednoznačných důkazů.

Před zahájením každého soudního řízení je potřeba také zvážit riziko neúspěchu. Na rozdíl od uplatnění nároku na odškodnění v trestním řízení hrozí v případě neúspěchu žaloby, že soud přizná žalovanému právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci. Výše náhrady se odvíjí od složitosti řízení (počtu soudních jednání, náročnosti dokazování apod.) a výše žalované částky. V konkrétním případě může jít o desítky a nezřídka až statisíce korun. To je potřeba vzít předem do úvahy.  

Na závěr je ještě vhodné zmínit možnost požádat o peněžitou pomoc od státu, která slouží obětem trestného činu k překonání mimořádně těžké situace. Tuto možnost zakotvuje zákon č. 45/2013 Sb. o obětech trestných činů. O pomoc může požádat jak oběť, které bylo ublíženo na zdraví, tak i osoby pozůstalé po oběti, pokud jim nemajetková újma nebyla plně nahrazena pachatelem. Žádost je potřeba podat do dvou let od data, kdy se poškozený o újmě dozvěděl, nejpozději ale do 5 let ode dne spáchání trestného činu. Výše takové náhrady je stanovována paušálně a nepřesáhne pro jednoho poškozeného hranici 200.000 Kč.

I tyto případy jsme již bohužel měli možnost v praxi naší advokátní kanceláře řešit. Jsme proto připraveni pomoci obětem a pozůstalým i v těchto mimořádně smutných situacích.

Mgr. Vítězslav Dohnal, advokát