Kromě odkladných účinků v územním a stavebním řízení se nám podařilo získat i odkladný účinek dle novelizovaného zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.
Krajský soud v Praze se v jednom z našich případů v usnesení č. j. 47 A 6/2015–56 vyjádřil k problematice přiznání odkladného účinku správní žaloby proti rozhodnutí správního orgánu.
Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení navazujícím na vydání stanoviska podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen „zákon EIA“), a to před 1. 4. 2015, tedy před účinností zákona č. 39/2015 Sb., který podstatným způsobem zákon EIA novelizoval. Krajský soud konstatoval, že ačkoliv při věcném přezkumu napadeného rozhodnutí bude postupováno podle právních předpisů účinných v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), tak z hlediska postupu v soudním řízení musí být zohledněny procesní předpisy účinné v době doručení žaloby (tedy rovněž i zákon EIA ve znění účinném po novele č. 39/2015 Sb.), neboť tímto okamžikem je zahájeno řízení podle soudního řádu správního (§ 32 s. ř. s.). Na základě tohoto pak dospěl soud k závěru, že v posuzovaném případě musí být mj. aplikováno nové ustanovení § 9d odst. 2 zákona EIA, jež představuje speciální úpravu vůči ustanovení § 73 s.ř.s. K tomuto pak soud dodává, že s ohledem na korektiv plynoucí z ustanovení § 9d odst. 2 věty druhé zákona EIA není soud vázán pouze obsahem návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, ale může při zkoumání, zda byly podmínky pro přiznání odkladného účinku naplněny, zohlednit i jiné skutečnosti, jež jsou mu známy z dosud obdržených podání či z jiných poznatků. Soud tak musí primárně vyhodnotit, zda realizací záměru může dojít k závažným škodám na životním prostředí. Teprve pokud by důvodnost takové hrozby soud neshledal, přistoupil by popř. následně k posouzení důvodů pro přiznání odkladného účinku tvrzených žalobcem, jimiž je vázán (§ 73 odst. 2 s. ř. s.).
Dle soudu pak z dikce ustanovení § 9d odst. 2 věty třetí zákona EIA vyplývají tři podmínky, jejichž naplnění je nezbytné k tomu, aby mohl být na základě tohoto ustanovení přiznán žalobě odkladný účinek:
- možnost realizace záměru v důsledku napadeného rozhodnutí
- hrozba závažných škod na životním prostředí
- příčinná souvislost mezi 1) a 2).
V souvislosti s první uvedenou podmínkou pak soud zdůraznil, že za zdárné ukončení záměru nelze považovat samotné provedení stavby, ale až možnost tuto stavbu užívat k jejímu účelu. Dodatečné povolení stavby ještě neopravňuje stavbu užívat, ale pouze ji provést (§ 129 odst. 3 ve vztahu k § 115 stavebního zákona); resp. pokračovat v jejím dosavadním provádění bez hrozby nařízení jejího odstranění či uložení sankce za správní delikt. Na dodatečně povolenou stavbu proto nelze nahlížet jako na zrealizovaný záměr, neboť k plné realizaci je třeba získat oprávnění stavbu užívat.