Zařazením tohoto ustanovení do stavebního zákona vznikla pro úřady územního plánování nová pravomoc, kterou dříve nedisponovaly. Podle dříve platné právní úpravy posuzoval soulad s územně plánovací dokumentací a cíli a úkoly územního plánování výlučně stavební úřad.

Důvodem pro zařazení nového ustanovení bylo podle předkladatelů novely stavebního zákona to, že novela současně umožňuje vydávat územní rozhodnutí také speciálním stavebním úřadům, kterým bylo dříve vyhrazeno až vydávání stavebních povolení. Novela ovšem nevztáhla povinnost vydání závazného stanoviska pouze na územní řízení vedená speciálními stavebními úřady, ale na všechna řízení, u kterých vydání rozhodnutí nebo jiného úkonu závisí na posouzení jím vyvolané změny v území.

Závazné stanovisko se nebude vydávat pro všechny stavby, resp. stavební záměry. Podle poslední věty § 96b odst. 1 stavebního zákona se nebude vydávat pro záměry nevyžadující stavební povolení ani ohlášení uvedené v § 103 odst. 1 stavebního zákona a umísťované v zastavěném území nebo zastavitelné ploše. U těchto stavebních záměrů bude soulad s územně plánovací dokumentací a s cíli a úkoly územního plánování stále posuzovat stavební úřad (§ 90 odst. 2 stavebního zákona.

Pokud jde o obsah závazného stanoviska, to má podle zákona obsahovat posouzení přípustnosti záměru z hlediska:

• souladu s politikou územního rozvoje,
• souladu s územně plánovací dokumentací – nutno rozumět zásady územního rozvoje, územní plán i regulační plán,
• uplatňování cílů a úkolů územního plánování.

V případě souladu s PÚR a ÚPD nemůže správní orgán vycházet pouze z regulace konkrétních ploch či koridorů, ale musí prověřit i soulad s obecnějšími částmi těchto dokumentů.  Proto by se měl správní orgán zabývat zejména těmito aspekty:

• zda je daný záměr ve zmíněných dokumentech výslovně uveden, resp. zda konkrétní dokument vymezuje pro záměru konkrétní plochu či koridor a pokud ano, zda je navrhován s nimi v souladu
• zda je daný záměr v souladu s vymezenými rozvojovými oblastmi a osami (PÚR a ZÚR) oblastmi
• zda je daný záměr v souladu republikovými prioritami, prioritami územního plánování kraje, územními podmínkami koncepcí ZÚR a koncepcemi stanovenými územním plánem (základní, urbanistická, veřejné infrastruktury, uspořádání krajiny)
• zda záměr respektuje podmínky využití konkrétní plochy či koridoru, ve kterých má být umístěn.

Rovněž posouzení z hlediska cílů a úkolů územního plánování musí být konkrétní. Rozhodně nepostačí konstatování, že záměr je s těmito požadavky v souladu. Nedostatečné by bylo i pouhé ocitování či parafráze právní úpravy. Jak vyplývá z judikatury správních soudů týkající se přezkumu územně plánovací dokumentace jako opatření obecné povahy, „povinnost odůvodnit územní plán nebo jeho změnu z hlediska souladu s cíli a úkoly územního plánování není [...] pouhou formální záležitostí, ale naopak nutnou podmínkou…“ (např. rozsudky čj. 1 Ao 2/2010 – 185 nebo 8 As 121/2015 – 53).

Zákon současně stanoví (§ 96b odst. 3 poslední věta stavebního zákona), že pokud orgán územního plánování shledá záměr přípustným, stanoví podmínky jeho uskutečnění. Tato formulace je poněkud matoucí. Podmínky uskutečnění záměru mohou být obsaženy v územně plánovací dokumentaci. S jejich dodržením se ovšem vypořádá správní orgán při posouzení přípustnosti záměru z hlediska ÚPD. Závazné stanovisko by tyto podmínky nemělo opakovat jako závazné nově stanovené podmínky. Podmínky uskutečnění záměru by tedy mohly vyplynout z posuzování přípustnosti záměru z hlediska cílů a úkolů územního plánování.  Zde však musí být správní orgán zdrženlivý, aby nestanovoval podmínky, kterými bude ve skutečnosti nahrazovat nedostatky ÚPD. Současně na druhé straně nesmí nahrazovat posouzení souladu záměru s obecnými požadavky na využívání území, které je vyhrazeno stavebnímu úřadu (§ 90 odst. 1 písm. a) stavebního zákona).

Správní orgán musí věnovat velkou pozornost odůvodnění závazného stanoviska. Přestože závazné stanovisko není správním rozhodnutím, jeho dopad na práva dotčených osob je značný a proto musí být dostatečně odůvodněno, proč je stanovisko souhlasné, nesouhlasné nebo proč se stanovují konkrétní podmínky. Pozornost je potřeba věnovat i závazným stanoviskům souhlasným, protože u těch se dá očekávat, že s nimi nemusí souhlasit ostatní účastníci řízení, typicky vlastníci sousedních pozemků či staveb (příp. dotčená veřejnost v podobě spolků v řízeních, kdy zákonodárce milostivě účast v řízení pro tyto subjekty zachoval).

Již po několika měsících účinnosti nového ustanovení se ukazuje, že nová kompetence orgánů územního plánování na mnohých úřadech zásadním způsobem zpomaluje vydávání územních rozhodnutí. Nebo brání stavebníkům o zahájení územního řízení požádat, protože na vydání závazného stanovisko čekají mnoho týdnů. Někde úřady avizují, že jim vydání stanoviska může trvat i půl roku, viz např. https://ekonomika.idnes.cz/stavebni-povoleni-cesko-urady-dek-/ekonomika.aspx?c=A180319_390081_ekonomika_elka

Důvodem neutěšené situace je nedostatek pracovníků na mnohých úřadech územního plánování. Ty se doposud k žádostem o vydání územního rozhodnutí vyjadřovaly maximálně formou jednoduchého vyjádření. Nyní se po nich žádá odůvodněné podrobné stanovisko. Zrychlení nepomáhá ani metodika vydaná ministerstvem pro místní rozvoj, protože ta má 158 stran a přináší zejména příklady toho, jak vydat závazné stanovisko negativní.

Až tedy zase bude některý z ministrů svádět délku povolování staveb na ekology, vlastníky pozemků či jiné nepohodlné účastníky řízení, budeme vědět, že problém (nejen) tentokrát vznikl jinde. Jeho původkyně ale už statečně bojuje na jiném ministerstvu…

Mgr. Vítězslav Dohnal, advokát