Jde o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. června 2026, č. j. 10 As 182/2025-57.
Klíčovým ustanovením, kterého se rozsudek týká, je § 323 odst. 9 zákona č. 283/2021 Sb., nového stavebního zákona. Podle něj se pořizování územně plánovací dokumentace dokončí podle dosavadních předpisů, bylo-li přede dnem nabytí účinnosti nového zákona, tedy před 1. červencem 2024, zahájeno veřejné projednání nebo opakované veřejné projednání.
Právě spojení „opakované veřejné projednání“ stálo v centru sporu. Doposud převažoval výklad, zastávaný komentářovou literaturou i metodickým sdělením Ministerstva pro místní rozvoj, podle kterého je rozhodné datum zahájení prvního, „standardního“ veřejného projednání. Bylo-li zahájeno před 1. červencem 2024, dokončil by se podle tohoto názoru celý zbývající proces podle starého zákona, včetně opakovaných projednání.
Jak rozhodl Nejvyšší správní soud
Nejvyšší správní soud se s tímto výkladem neztotožnil. Zákonodárce v přechodném ustanovení uvedl zahájení opakovaného veřejného projednání jako samostatný rozhodný okamžik a tomuto spojení je nutné přiznat vlastní normativní obsah, jinak by v zákoně bylo nadbytečné.
Dovodil proto, že bylo-li opakované veřejné projednání zahájeno až po 1. červenci 2024, dokončuje se celý zbývající proces pořizování podle nového stavebního zákona bez ohledu na to, že první veřejné projednání proběhlo ještě za staré úpravy. V posuzované věci první projednání proběhlo v červnu 2024, opakované až v říjnu 2024, a celý dokončovací proces tak spadal pod nový zákon.
Co to znamená v praxi pro pořizovatele
Zlomový den 1. července 2024 se nově neváže jen na první veřejné projednání, ale i na každé opakované veřejné projednání. Je proto třeba prověřit, podle jakého režimu ve skutečnosti probíhají právě dokončovaná pořízení. Konalo-li se opakované veřejné projednání po 1. červenci 2024, měl by zbytek procesu, tedy projednání, vyhodnocení, náležitosti, poučení dotčených osob i navazující kroky, respektovat nový stavební zákon a jeho prováděcí předpisy.
Pozornost je namístě zejména u poučení dotčených osob, u vymezení okruhu těch, kdo mohou uplatnit námitky a připomínky, a u příslušných lhůt. Právě zde se starý a nový režim liší a právě zde vzniká riziko, že úkon provedený podle dříve zastávaného výkladu nebude odpovídat požadavkům, které měly platit.
Zjištěné pochybení je třeba pečlivě vyhodnotit
Zjistí-li pořizovatel, že opakované veřejné projednání mělo proběhnout podle nového stavebního zákona, ačkoli fakticky proběhlo podle staré úpravy, není namístě unáhlený postup ani bagatelizace pochybení. Použití nesprávného právního režimu může zasáhnout do procesních práv dotčených osob, zejména tam, kde se starý a nový zákon liší v okruhu osob oprávněných uplatnit námitky a připomínky, ve lhůtách nebo v poučení. Právě zásah do těchto práv je z hlediska pozdějšího soudního přezkumu rozhodující.
Pořizovatel proto musí zvlášť pečlivě posoudit, jak dál postupovat, aby pochybení skutečně napravil a aby práva všech dotčených osob byla zachována, popřípadě obnovena. To v řadě případů znamená znovu umožnit dotčeným osobám uplatnit námitky a připomínky v rozsahu a za podmínek, které jim nová úprava přiznává. Jde-li o vadu, která mohla ovlivnit možnost dotčených osob účinně se k návrhu vyjádřit, formální oprava odůvodnění jejich práva neobnoví a opatření obecné povahy by zůstalo vystaveno riziku zrušení. Volba dalšího postupu proto vyžaduje individuální posouzení konkrétní situace.
Doporučení
Obcím a pořizovatelům doporučujeme u všech právě dokončovaných územních plánů a jejich změn prověřit, kdy bylo zahájeno poslední (opakované) veřejné projednání, a ověřit, zda zbývající kroky odpovídají správnému právnímu režimu. Proběhlo-li opakované veřejné projednání po 1. červenci 2024, je namístě posoudit soulad dosavadního postupu s novým zákonem ještě před vydáním opatření obecné povahy a pečlivě zvážit, jak případné pochybení napravit tak, aby byla zachována a obnovena práva všech dotčených osob. Náprava v průběhu pořizování je vždy snazší než obrana územního plánu zrušeného soudem.