Obvodní báňský úřad pro území Karlovarského kraje stanovil dobývací prostor Mírová I. pro těžbu kaolinu organizací Sedlecký kaolin a.s. Tento prostor se nachází v bezprostřední blízkosti nemovitostí našeho klienta, který opakovaně upozorňoval na negativní dopady těžby na své vlastnictví i životní prostředí. Navzdory tomu správní orgány odmítly uznat našeho klienta jako účastníka řízení o stanovení dobývacího prostoru.

Již v předchozím rozsudku krajský soud konstatoval, že správní orgány jsou povinny při vymezování okruhu účastníků řízení o stanovení dobývacího prostoru zohlednit vlastníky nemovitostí, jejichž práva mohou být přímo dotčena. Soud se přitom opíral o judikaturu Nejvyššího správního soudu, která zdůrazňuje nutnost umožnit účast v řízení těm, jejichž práva mohou být potenciálně ovlivněna.

Konkrétně lze citovat následující právní názory soudů:

V aktuálním rozsudku Krajského soudu v Plzni je uvedeno: Nadále tedy platí, co soud uvedl v odst. 19 rozsudku č. j. 59 A 8/2021-134. Zásadě prevence a předběžné obezřetnosti odpovídá co nejdřívější posouzení všech otázek, které v té které fázi posoudit lze. Samotné rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru již počítá s následnou realizací hornické činnosti, všechny otázky obecně s tím spojené tak je třeba posoudit již v řízení o stanovení dobývacího prostoru. Pouze ty otázky, které skutečně souvisí pouze s konkrétním způsobem dobývání ložiska, lze posuzovat v navazujícím řízení o povolení hornické činnosti podle zákona o hornické činnosti (srov. přiměřeně rozsudek NSS č. j. 1 As 76/2018-60 ze dne 12. 4. 2018, odst. 55). Jsou-li otázky, které lze posoudit v obou řízeních, nejsou orgány báňské správy na základě tohoto výkladu nuceny k dvojímu posuzování téhož, ale mohou při povolování hornické činnosti vycházet z toho, jaký úsudek si o nich učinily v předcházejícím řízení o stanovení dobývacího prostoru.

Krajský soud v Brně ve svém rozsudku č. j. 31 A 84/2022-762 ze dne 6. 3. 2023 konstatoval: „Předmětem napadeného rozhodnutí je v tuto chvíli stanovení dobývacího prostoru. V tuto fázi řízení lze z hlediska zákonných limitů prašnosti a hluku posuzovat způsob těžby a její přímé dopady, neboť tyto aspekty se dají považovat za základní charakteristiku záměru, která byla již v tomto řízení jasně deklarována… Konkrétní logistika související s odvozem vytěženého materiálu však podle názoru soudu již překračuje rámec rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru. Stejně tak překračuje rámec tohoto rozhodnutí podrobnější posuzování kumulativních a synergických vlivů, neboť rozhodnutím není přímo povolována činnost, která vyvolává posuzované vlivy, jako je hluk a prach. V dané fázi realizace záměru je postačující, že je v obecné rovině vyloučeno, že by těžba překračovala z hlediska prašnosti a hluku zákonné limity.“

Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 9 As 186/2022-35 ze dne 23. 3. 2023 uvedl: „.. byť k přímo k pozemkům ležícím v dobývacím prostoru, že reálné dopady na dotčené území jsou vskutku zpravidla spojeny až se samotnou těžbou. … To však neznamená, že stanovení dobývacího prostoru přímo neomezuje využití pozemků, na kterých je dobývací prostor stanoven. … Neznamená to ani, že by v řízení o stanovení dobývacího prostoru nebylo nutné posuzovat požadavky, které stanoví zvláštní předpisy (např. zákon o ZPF či ZOPK) pro ochranu chráněných zájmů. Dochází totiž k vymezení prostoru a dalších základních podmínek záměru dobývání nerostů v území a je založeno právo konkrétního subjektu na dobývání ložiska, přičemž musejí být zohledněna a chráněna práva dotčených vlastníků a veřejné zájmy v daném území.“

Navzdory předchozímu závaznému právnímu názoru krajského soudu a existující judikatuře správní orgány opětovně vyloučily našeho klienta z účasti v řízení s argumentem, že stanovením dobývacího prostoru nevzniká přímé dotčení jeho práv.

Krajský soud odmítl názor žalovaných správních orgánů, že došlo k takové změně právní úpravy, která by umožňovala posuzovat otázku účastenství v řízení o stanovení dobývacího prostoru jinak. Obvodní i Český báňský úřad poukazovaly na to, že z horního zákona byl vypuštěn odkaz na to, že řízení o stanovení dobývacího prostoru je také řízením o změně využití území podle stavebního zákona, a také na změny samotného stavebního zákona. Soud však tento výklad nepřijal. Dospěl k závěru, že dosavadní legislativní změny neměly vliv na to, jak má být posuzováno účastenství v řízení o stanovení dobývacího prostoru zahájeného 5. 12. 2018. Za podstatné soud považoval, že v době zahájení tohoto řízení platil stavební zákon z roku 2006, který tvoří normativní vazbu mezi řízením o stanovení dobývacího prostoru a řízením o změně využití území.

Pro řízení zahajovaná po účinnosti nového stavebního zákona, tedy od 1. 7. 2024, bude však nutné zkoumat, zda se povaha řízení o stanovení dobývacího prostoru nezměnila. Předpokládáme, že báňské úřady se budou snažit okruh účastníků řízení zúžit a tvrdí, že už neexistuje vazba mezi rozhodováním podle stavebního a horního zákona. Pravděpodobně budou poukazovat na to, že podle § 213 nového stavebního zákona se povolení změny využití území vztahuje pouze na stanovení prostoru pro těžbu ložisek, pro něž se dobývací prostor podle horního zákona nestanoví.

Podle našeho názoru by soudy měly tuto argumentaci odmítnout. Primárně zde nejde o vazbu mezi stavebním a horním zákonem, ale o to, ve které fázi povolování těžby se určuje, jak rozsáhlé území a jak intenzivně bude budoucí dobývání ložiska území ovlivňovat. To je určeno především rozsahem a umístěním dobývacího prostoru (ve vztahu k obytné a jiné zástavbě) a tím, kde se bude vytěžená surovina zpracovávat a jak bude zajištěna dopravní obslužnost. Tyto otázky se řeší právě v řízení o stanovení dobývacího prostoru. Proto se domníváme, že vlastníci potenciálně dotčených pozemků by měli i nadále být účastníky řízení o stanovení dobývacího prostoru.

Budeme nadále sledovat postup báňských orgánů v této věci. A budeme i v budoucnu hájit právo vlastníků nemovitostí v okolí plánované těžby účastnit se povolovacích řízení a chránit tak svá vlastnická práva i právo na příznivé životní prostředí a zdraví.

Mgr. Vítězslav Dohnal, advokát