Novinky

Souběh funkce a zaměstnaneckého vztahu ve společnosti – ano i ne

Takzvaný „souběh funkcí“ obvykle není pro statutární zástupce obchodních společností novým pojmem. Nyní po dvou a půl letech fungování můžeme shrnout, že s přechodem na nové soukromé právo se pravidla pro obchodní vedení společností až tak nezměnila. Až vzácně jednotný názor na nemožnost uzavírání pracovních smluv se statutáři (utvrzovaný judikaturou) se však postupem času začal prolamovat.

 

Vše začalo novelou ještě obchodního zákoníku, od roku 2012 byl vložen § 66d, který výslovně zavedl možnost výkonu obchodního vedení na základě pověření i v pracovněprávního vztahu. Judikatura (např. 21 Cdo 3822/2012) však nadále z dvou základních důvodů trvala na nemožnosti takového souběhu titulů k obchodnímu vedení. Prvním důvodem bylo dvojí odměňování za tutéž činnost a druhým konflikt režimu odpovědnosti. Bylo však ustáleno, že pro společnost je možno i na základě pracovněprávního vztahu vykonávat další a jiné činnosti, než jaké jsou vykonávány z titulu funkce.

 

V roce 2015 se však objevil judikát Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 496/2014, který dosavadní restriktivní přístup prolomil, když za činnost odlišnou od místopředsedy představenstva akciové společnosti, považoval výkon práce obchodního ředitele. Odůvodnění rozsudku však nadále stojí na skutečnosti, že pravomoci představenstva a obchodního ředitele se neprolínají, neboť „představenstvo zabezpečuje obchodní vedení včetně řádného vedení účetnictví společnosti a předkládá valné hromadě ke schválení řádnou, mimořádnou a konsolidovanou, popřípadě i mezitímní účetní závěrku a návrh na rozdělení zisku nebo úhradu ztráty v souladu se stanovami společnosti. Obchodním vedením akciové společnosti ve smyslu ustanovení § 192 odst. 1 věty první obch. zák. je řízení společnosti, tj. zejména organizování a řízení její podnikatelské činnosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech." Se závěry rozsudku by se jistě dalo polemizovat, neboť obchodní ředitel se také minimálně podílí na organizování a řízení činnosti společnosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech.

 

Vzhledem k tomu, že tento judikát argumentačně nepřekonává dosavadní judikaturu, je třeba uzavřít, že pravidlo o nemožnosti uzavírání pracovních smluv na činnosti vykonávané z titulu funkcí v korporacích zůstává nadále v platnosti. Uzavírání takových smluv by bylo rizikem zejména z hlediska možnosti následného napadení platnosti takové smlouvy, což může mít dalekosáhlé důsledky, jak např. v možné neexistenci úrazového, zdravotního a sociálního pojištění, přes neplatnost ujednání o odměňování či výpovědní době až po riziko neplatně sjednaných smluv s obchodními partnery.

 

Podle našeho názoru je uzavírání pracovněprávních smluv na činnosti vykonávané z titulu funkce zbytečným rizikem. Poměrně jednoduchým východiskem je uzavírání smluv o výkonu funkce, které se uzavírají v režimu zákona o obchodních korporacích. Podpůrně se na tyto smlouvy užijí také ustanovení občanského zákoníku o příkazu.

 

Smlouvy o výkonu funkce povinně schvaluje nejvyšší orgán společnosti (či družstva). Vzhledem k tomu, že v těchto smlouvách není možno počítat s aplikací institutů či ochranných dob zákoníku práce, doporučujeme sjednávání takové smlouvy konzultovat s advokátem, který se této oblasti práva věnuje.

 

 

Mgr. Filip Čierny, spolupracující advokát

------------------------

Aktualizace: V září 2016 Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. I. ÚS 190/15 ve věci souběhu funkce a zaměstnaneckého vztahu tak, že obecně tento souběh vyloučen není a soudy pro případnou neplatnost musí doložit konkrétní přesvědčivé argumenty, čímž se významně postavil na stranu právní jistoty a zásady, že smlouvy mají být dodržovány. V této věci se jednalo o souběh funkce předsedy představenstva a zaměstnaneckého vztahu na pozici generálního ředitele.