Novinky

Vlastnictví honebních pozemků, aneb jak se do lesa volá

Právo myslivosti nepatří v rámci právní praxe k těm frekventovaným. Přitom většina pozemků mimo zastavěná území měst a obcí je součástí některé z uznaných honiteb. Zákon o myslivosti neřeší otázky vztahu mezi vlastnictvím pozemků a výkonem mysliveckého práva důsledně, a proto v praxi vzniká množství obtížně řešitelných otázek.  Stejně tak nezřídka dochází k rozporům mezi držiteli či uživateli společenstevní honitby. Speciálně pro komunální vlastníky pozemků je pak důležitá otázka, zda s honebními pozemky nakládá účelně a hospodárně ku prospěchu územního společenství jako celku či pouze ku prospěchu omezeného okruhu osob.

 

Myslivost lze vykonávat pouze v honitbách uznaných v souladu se zákonem o myslivosti. Honitby se dělí na vlastní, kdy celou výměru honebních pozemků vlastní jeden subjekt, a honitby společenstevní, kdy jednotliví vlastníci vytvoří tzv. honební společenstvo. Osud honebního společenstva je pak provázán s existencí honiteb, a jak vyplývá ze zákona, jedno nemůže existovat bez druhého. Honební společenstvo se vždy minimálně jednou za 10 let sejde na valné hromadě, aby rozhodlo, jak dále s honitbou naloží. V úvahu přichází typicky pronájem honitby subjektu, který myslivost v honitbě fakticky vykonává, nejčastěji mysliveckému spolku (dříve sdružení).

V oblasti vzniku a trvání honiteb a honebních společenstev a při užívání honiteb pak může pak docházet k mnoha sporům. Typické jsou například tyto:

Vlastnictví pozemků vs. honební společenstvo

Vlastníci pozemků často ani netuší, že jejich pozemky jsou součástí honitby a že na nich někdo vykonává právo myslivosti. Neví nic o tom, jakým způsobem se pozemky staly součástí honitby, zda např. předchozí vlastník byl zakládajícím členem honebního společenstva, nebo zda byly pozemky honitbě přičleněny rozhodnutím správního orgánu.  Samotné honební společenstvo často takové informace není schopno či ochotno poskytnout. Z nedostatku takových základních informací pak zbytečně dochází ke konfliktním situacím. Pro vlastníky je důležité vědět, že pokud byl jejich pozemek ke konkrétní honitbě přičleněn, mají nárok na náhradu za přičlenění. Vlastníci, kteří jsou členy honebního společenstva, mají právo na podíl na čistém výtěžku z hospodaření společenstva.

Hlasování honebního společenstva

Člen honebního společenstva má zejména právo hlasovat na valné hromadě. Některá honební společenstva však určitým členům, kteří jsou zároveň vlastníci honebních pozemků, jejich práva odpírají, ačkoliv ve skutečnosti vlastní nezanedbatelný podíl na celkové výměře pozemků v honitbě. Jejich snahou je snížit kvórum pro přijetí rozhodnutí, čímž mohou velmi podstatně  ovlivnit chod honebního společenstva.

Střet zájmu zmocněnce

Jelikož povědomost nemyslivecké veřejnosti o aspektech honebních společenstev nebývá vysoká, v praxi často vlastníci honebních pozemků zmocňují k hlasování osoby, které jsou současně uživatelem honitby (členy mysliveckého spolku). Tím se vytváří kolizní situace, protože zájmem vlastníka pozemků – nemyslivce – bude zpravidla dosáhnout co nejvyššího nájemného z pronájmu honitby a zájmem člena mysliveckého spolku naopak dosažení co nejnižšího nájemného. Vzhledem k rozdílnosti zájmů zastupované osoby a jejího zmocněnce se tím všichni zúčastnění vystavují právní nejistotě spočívající v riziku možného napadení platnosti takového zmocnění s odkazem na § 437 občanského zákoníku, který tento střet zapovídá.

Obec jako vlastník pozemků

Úskalím zastoupení obce v těchto věcech bývá nad rámec výše uvedeného také skutečnost, že obec je ze zákona povinna k účelnému a hospodárnému nakládání s majetkem. To klade nepochybně vyšší nároky na transparentnost a odbornost v přístupu osoby, která za obec ve vztahu k honebnímu společenstvu či nájemci honitby vystupuje. Obec samozřejmě může mít zájem udržet na svých honebních pozemcích mysliveckou činnost ve formě spolkové (vzhledem k určitým sociálním a kulturním hodnotám), nemůže ale bez patřičného racionálního zdůvodnění dát tomuto zájmu přednost před povinnostmi řádného hospodáře. Obcím nelze než doporučit např. to, aby u pozemků ve svém vlastnictví usilovala o pronájem honiteb na základě veřejných výběrových řízení.

Zánik honiteb

Smyslem zákona o myslivosti mj. je, aby veškeré honební pozemky byly součástí nějaké honitby, proto rušení, změny a zakládání honiteb jsou zákonem omezeny. Často se tak děje sloučením nebo rozdělením honiteb na žádost jejích držitelů (honebních společenstev). K takovému rozhodnutí je potřeba rozhodnutí valné hromady, která rozhoduje kvalifikovanou většinou. Přehlasovaná menšina se pak může dostat do větších či menších problémů, zejména pokud s rozhodnutím valné hromady nesouhlasí. Příkladem je třeba nerespektování sjednané hranice určené při rozdělení honitby na základě rozhodnutí valné hromady. Řešení otázky rozdělení se tak může značně prodloužit.

Řešení škod

Při provozování myslivosti dochází nezřídka ke škodám na pozemcích ať již zvěří, či činností uživatelů. Uživatelé honiteb se při své činnosti pohybují přímo v terénu, v porostech, a za škody způsobené při provozování myslivosti jsou odpovědní. Případné právo k uplatnění náhrady škody je však omezeno relativně krátkými zákonnými lhůtami, přičemž škodu je nutno přesně vyčíslit.

V praxi je proto důležité znát v každé situaci práva a povinnosti zúčastněných a s řešením případných problémů neotálet. V ideálním případě, kdy spolu strany komunikují, je možné problém vyřešit ještě před jeho vznikem, např. odbornou přípravou právních dokumentů advokátem, který se problematice věnuje. Mnohdy tak lze předejít dlouhým a nákladným soudním sporům.

Mgr. Filip Čierny, spolupracující advokát

------------------------